Lidový ornament

Karel Janečka

Blatnice pod Sv. Antonínkem

"Vitajte u nás."

Tak Vás přivítají na Slovácku při návštěvě u nich doma, nebo ve vinném sklípku, neboli v búdě. A poměrně často se zde setkáte s lidovým ornamentem. Ať na drobných ozdobných předmětech, na malovaném nábytku, nebo na „malůvkách“ na zdi. A potom je jenom otázkou, zda toto lidové umění osloví i Vás. Tak, jako mě, když jsem se před více než čtyřiceti lety přiženil do Blatnice pod Svatým Antonínkem a postupně začal pronikat do krásy, rozmanitosti a zákonitostí lidového ornamentu. A rád bych se s Vámi podělil o to, co jsem se zde naučil, a zároveň Vám nabídnul možnost, pokud Vás jedinečnost lidového ornamentu zaujala, i něco z mé produkce vlastnit. Inspirujte se nabídkou.............

Slovácké motivy, slovácký ornament, lidová tvorba

Slovácko je bohaté na řadu lidových zvyků a tradic, které jsou často charakteristické pro jeho etnografické podregiony. Jde jak o řadu mikroregionálně typických písní a tanců (sedlácké na Horňácku, vrťěná či hošije na Podluží, sedlcké na Uherskobrodsku apod.), tak událostí (hody, fašank, jízda králů, svaté poutě ad.), či o lidovou architekturu (viz Skanzen lidové architektury jihovýchodní Moravy ve Strážnici). Studiem tradic, zvyků a architektury Slovácka se zabývá Národní ústav lidové kultury ve Strážnici. Rovněž hudební projevy vynikají na Slovácku vlastní originalitou a patří k nejtypičtějším formám folklóru na území České republiky. Z hudeckých uskupení či tzv. štrajchů, doložených v řadě obcí Slovácka již v 19. století, se postupně vyvinuly dnešní formy cimbálových muzik či dechovek. Dnes typický cimbál jako hudební nastroj však na Slovácko pronikl až v průběhu 20. století ze sousedního Slovenska a Maďarska. Dosud nejzachovalejší projevy lidového umění si zachoval mikroregion Horňácka, jehož hudecká tradice prokazatelně sahá až do poloviny 19. století a patří i díky jeho zaostalosti a značnému uherskému vlivu mezi nejvýraznější. Teprve až v pozdější době byly v městských aglomeracích Slovácka zakládány folklórní uskupení, které čerpaly z hodnot okolních mikroregionů (Hradišťan, Břeclavan a další). Častým pomocníkem se stala rovněž sběratelská činnost v mikroregionech. Mezi přední sběratele lidových písní na Slovácku patřil například Leoš Janáček, František Bartoš, František Sušil a další. Silná je na většině území Slovácka i vinařská a ovocnářská tradice. Výroba vína a pálenek na Slovácku prokazatelně probíhá po staletí. Příznivé klimatické podmínky jsou této dlouhé tradici nakloněny. Ve výrobě vína je pak region Slovácka nejproduktivnějším v rámci České republiky. I tato tradice se silně prolíná s lidovou architekturu Slovácka. Vinné sklepy, v některých mikroregionech nazývané "búdy", patří k nejčastějším cílům návštěvníků Slovácka. Slovácko disponuje i částečně specifickou kuchyní, ovlivněnou často kuchyní slovenskou či maďarskou (báleše, pagáče ad.). Slovácku, jeho obyvatelům a zvykům věnovalo pozornost řada umělců. K nevýznamnějším a nejstarším patří malíři Joža Úprka či Antoš Frolka či německý fotograf Erwin Raupp. Později život moravských Slováků mediálně proslavilo i humoristické dílo Zdeňka Galušky, které se ještě za jeho života dočkalo filmového zpracování.

Zdroj Wikipedie